Karcinom prostaty je v současné době považován za jeden z hlavních medicínských problémů v mužské populaci. Jedenáct procent všech nádorů v mužské populaci tvoří právě karcinom prostaty, který je také zodpovědný za 9 % všech úmrtí na zhoubný nádor v zemích Evropské unie.
U padesátiletého muže s životním výhledem 25 let je riziko mikroskopického nálezu karcinomu prostaty 30 %, klinicky významného nálezu karcinomu prostaty 10 % a riziko úmrtí na tuto diagnózu 3 %. Nejnovější epidemiologické údaje svědčí o tom, že muž s lokalizovaným a dobře diferencovaným karcinomem prostaty má 9 % riziko úmrtí na tento karcinom do 15 let. Výskyt karcinomu narůstá ve vyšším věku. Více než 75 % nově zjištěných případů této nemoci postihuje muže starší 65 let. Narůstá však i výskyt zhoubného nádoru prostaty ve věkové skupině 50-59 let.
Přibližně 50 % pacientů má určenou diagnózu v době lokalizovaného onemocnění, necelých 20 % pak v době generalizace. Přes zavedení PSA do diagnostiky karcinomu prostaty zůstává v době stanovení diagnózy nepříznivě vysoký podíl pokročilých stádií onemocnění.
CHIRURGICKÁ LÉČBA
U pokročilých nádorů zůstává základem léčby radikální odstranění ledviny (radikální nefrektomie). Někdy, pokud jsou anatomické vztahy příznivé, provádíme pouze odstranění části ledviny postižené nádorem (parciální nefrektomie).
U neztišitelného krvácení u ledviny postižené nádorem, kde z nejrůznějších důvodů nelze ledvinu odstranit, používáme také tzv. arteriální embolizaci, tj. zavedení malých kousků speciálních materiálů do cévního řečiště ledvin, což vede k zastavení přítoku okysličené krve do ledviny.
Vedlejší účinky chirurgické léčby závisí na typu operace, celkovém zdravotním stavu pacienta a dalších faktorech. Odstranění ledviny je velká operace, po které mohou mít pacienti v pooperačním období bolesti. Mohou mít dechové potíže, proto se provádí speciální dechová cvičení ke zlepšení dechového objemu. Společná všem pacientům je také celková slabost po operaci a únava. Po operaci pacienti dostávají několik dnů infuzní terapii, aby se zajistila dostatečná výživa organismu a jeho zavodnění, provádí se bilance příjmu a výdeje tekutin. Doba hospitalizace je u každého pacienta jiná, v průměru 7 dní.